Léčba zácpy
Obstipace aneb obtížné vyprazdňování
Definic zácpy existuje asi tolik, kolik autorů o dané problematice píše. Proto mezinárodní kolegium gastroenterologů na svém druhém zasedání v Římě definovalo jasná kriteria vymezující tuto poruchu:
V průběhu posledního roku, alespoň po dobu dvanácti týdnů, které nemusejí následovat po sobě musí být přítomny dva nebo více z těchto příznaků:
- Namáhavé vyprázdnění ve více než ¼ defekací.
- Kouskovitá nebo tuhá stolice ve více než ¼ defekací.
- Pocit nedostatečného vyprázdnění ve více než ¼ defekací.
- Pocit překážky nebo blokády v oblasti konečníku ve více než ¼ defekací.
- Nutnost manuálních manévrů k usnadnění defekace ve více než ¼ defekací (digitální evakuace stolice, podepření pánevního dna).
- Méně než tři defekace za týden.
Uvedená kriteria poměrně přesně vymezují i klinické obtíže pacientů, a proto je nebudeme dále podrobně rozebírat.
Rozlišujeme:
Akutní zácpu – nejčastěji krátkodobě trvající, spontánně odeznívající, která postihuje jedince při různých událostech narušující jejich obvyklý životní denní rytmus (změna prostření, změna jídelníčku, stresová zátěž).
Chronickou zácpu – dlouhodobý spíše zhorušující se stav, prakticky bez naděje na spontánní vyléčení.
Nejčastěji se vyskytuje tzv. zácpa habituální, která je způsobena vymizením nepodmíněných reflexů zajišťujících defekaci na podkladě jejich opakovaného potlačování v důsledku psychického stavu, nevhodného prostředí nebo lokálního onemocnění (bolestivé hemoroidy, řitní trhlina, lokální zánět).
Inertní tračník – jedná se o zatím blíže nevysvětlenou primární poruchu transportu střevního obsahu tlustým střevem.
Dysfunkce pánevního dna (syndrom obstruované defekace – ODS syndrom) – způsobený poruchou vyprazdňovacího mechanizmu na podkladě poruchy koordinace (anismus) nebo traumatickým postižením svěračů a vzniku vyklenutí rektální ampuly navenek (výhřez, prolaps) nebo do prostoru pochvy (rektokéla).
Léčba
Úvodem je nutno zdůraznit, že se téměř vždy jedná o dlouhodobé léčení, které vyžaduje intenzivní spolupráci nemocného. Bez jeho vůle cvičit, víry ve zlepšení a důvěry k ošetřujícímu lékaři jsou výsledky maximálně poloviční.
Bohužel neexistují jednoduchá řešení typu „3× denně modrý prášek.“
Úprava dietního režimu
Při léčbě vždy začínáme tímto krokem, který si můžete naordinovat a vyzkoušet i sami.
- Úprava pitného režimu tak, aby celkový denní příjem byl mezi dvěma až třemi litry denně. Vhodné jsou obzvláště ředěné ovocné a zeleninové džusy pro zvýšený obsah vlákniny. Naopak pití těchto nápojů v koncentrované formě vhodné není pro velmi vysoký obsah draslíku. Rozhodně upřednostňujeme nesycené (nebublinkované) nápoje.
- Zvýšený příjem vlákniny, buď v přirozené formě (ovoce, zelenina, ovesné vločky) nebo pomocí různých stravovacích doplňků typu Psylium (indická vláknina). Vláknina má tolik příznivých účinků, že by se měla stát pravidelnou součástí našeho jídelníčku.
- Zadržuje tekutiny v zažívacím traktu.
- Zvyšuje objem stolice, čímž urychluje střevní peristaltiku.
- Má schopnosti vázat toxické látky.
- Je hlavním substrátem (potravou) pro přirozeně se vyskytující bakteriální střevní flóru.
- Úprava dietního režimu ve smyslu častějšího příjmu potravy v menších dávkách.
Nácvik defekačního reflexu
Vhodnou kombinací stimulujících látek (prokinetik) a projímadel (laxativ) společně s dodržováním dohodnutého defekačního rituálu se snažíme o obnovení vyhaslého defekačního reflexu. S postupně obnovující se funkcí postupně ubíráme podpůrné látky.
Medikamentosní léčba
Pravidelné užívání léků na podporu střevní funkce by mělo být jen zcela výjimečné a za pečlivého lékařského dohledu. V současné době je vyhrazeno především pro řešení akutních stavů nebo při selhání jiných způsobů léčby.
Rozeznáváme základní 3 druhy projímadel:
- Kontaktní laxativa jsou látky, které svým účinkem působí přímo na střevní stěnu a způsobují zvýšení střevní peristaltiky a snižování vstřebávání vody a minerálů ze střeva. Jejich hlavní nevýhodou je, že se téměř vždy jedná o návykové látky, jejichž účinek se s časem snižuje a při nadužívání mohou poškodit nervové zásobení střeva a tím nevratně zničit jeho funkci.
Z přírodních látek jsou nejznámější Senesové listy (Sennagran), Regulax, Properistol. Mezi syntetické patří velmi propagovaný Guttalax nebo další preparáty (například Fenolax nebo Bisacodyl). - Osmotická laxativa na sebe vážou vodu a druhotně stimulují střevní sliznici k další sekreci hlenu, vody a elektrolytů. Jejich efekt je mnohem přirozenější. Účinnou látkou jsou převážně cukry, které nejsou vstřebávány do organizmu, a proto je mohou používat i diabetici. Jejich užívání je ale často spojeno se zvýšenou plynatostí. Tradičním zástupcem je Duphalac respektive Lactulosa. Jedinou jejich kontraindikací je jejich nesnášenlivost.
- Látky stimulující střevní motilitu – působí přímo na hladkou svalovinu tenkého i tlustého střeva tak, že vyvolávají silné propulzivní peristaltické vlny. Do běžné léčby zácpy však tyto látky nepatří.