Skip to content

Trochu  teorie

Zácpa (obstipace aneb obtížné vyprazdňování)

Definic zácpy existuje asi tolik, kolik autorů o dané problematice píše. Proto mezinárodní kolegium gastroenterologů na svém druhém zasedání v Římě definovalo jasná kriteria vymezující tuto poruchu:

V průběhu posledního roku, alespoň po dobu dvanácti týdnů, které nemusejí následovat po sobě musí být přítomny dva nebo více z těchto příznaků:

  • Namáhavé vyprázdnění ve více než ¼ defekací.
  • Kouskovitá nebo tuhá stolice ve více než ¼ defekací.
  • Pocit nedostatečného vyprázdnění ve více než ¼ defekací.
  • Pocit překážky nebo blokády v oblasti konečníku ve více než ¼ defekací.
  • Nutnost manuálních manévrů k usnadnění defekace ve více než ¼ defekací (digitální evakuace stolice, podepření pánevního dna).
  • Méně než tři defekace za týden.

Uvedená kriteria poměrně přesně vymezují i klinické obtíže pacientů, a proto je nebudeme dále podrobně rozebírat.

Rozlišujeme:

Akutní zácpu – nejčastěji krátkodobě trvající, spontánně odeznívající, která postihuje jedince při různých událostech narušující jejich obvyklý životní denní rytmus (změna prostření, změna jídelníčku, stresová zátěž).

Chronickou zácpu – dlouhodobý spíše zhorušující se stav, prakticky bez naděje na spontánní vyléčení.

Nejčastěji se vyskytuje tzv. zácpa habituální, která je způsobena vymizením nepodmíněných reflexů zajišťujících defekaci na podkladě jejich opakovaného potlačování v důsledku psychického stavu, nevhodného prostředí nebo lokálního onemocnění (bolestivé hemoroidy, řitní trhlina, lokální zánět).

Inertní tračník – jedná se o zatím blíže nevysvětlenou primární poruchu transportu střevního obsahu tlustým střevem.

Dysfunkce pánevního dna (syndrom obstruované defekace – ODS syndrom) – způsobený poruchou vyprazdňovacího mechanizmu na podkladě poruchy koordinace (anismus) nebo traumatickým postižením svěračů a vzniku vyklenutí rektální ampuly navenek (výhřez, prolaps) nebo do prostoru pochvy (rektokéla).

Léčba

Úvodem je nutno zdůraznit, že se téměř vždy jedná o dlouhodobé léčení, které vyžaduje intenzivní spolupráci nemocného. Bez jeho vůle cvičit, víry ve zlepšení a důvěry k ošetřujícímu lékaři jsou výsledky maximálně poloviční.

Bohužel neexistují jednoduchá řešení typu „3× denně modrý prášek.“

Úprava dietního režimu

Při léčbě vždy začínáme tímto krokem, který si můžete naordinovat a vyzkoušet i sami.

  • Úprava pitného režimu tak, aby celkový denní příjem byl mezi dvěma až třemi litry denně. Vhodné jsou obzvláště ředěné ovocné a zeleninové džusy pro zvýšený obsah vlákniny. Naopak pití těchto nápojů v koncentrované formě vhodné není pro velmi vysoký obsah draslíku. Rozhodně upřednostňujeme nesycené (nebublinkované) nápoje.
  • Zvýšený příjem vlákniny, buď v přirozené formě (ovoce, zelenina, ovesné vločky) nebo pomocí různých stravovacích doplňků typu Psylium (indická vláknina). Vláknina má tolik příznivých účinků, že by se měla stát pravidelnou součástí našeho jídelníčku.
    • Zadržuje tekutiny v zažívacím traktu.
    • Zvyšuje objem stolice, čímž urychluje střevní peristaltiku.
    • Má schopnosti vázat toxické látky.
    • Je hlavním substrátem (potravou) pro přirozeně se vyskytující bakteriální střevní flóru.
    Jediné nebezpečí spočívá v jejím předávkování, které způsobuje výrazně zvýšenou plynatost.
  • Úprava dietního režimu ve smyslu častějšího příjmu potravy v menších dávkách.

Nácvik defekačního reflexu

Vhodnou kombinací stimulujících látek (prokinetik) a projímadel (laxativ) společně s dodržováním dohodnutého defekačního rituálu se snažíme o obnovení vyhaslého defekačního reflexu. S postupně obnovující se funkcí postupně ubíráme podpůrné látky.

Medikamentosní léčba

Pravidelné užívání léků na podporu střevní funkce by mělo být jen zcela výjimečné a za pečlivého lékařského dohledu. V současné době je vyhrazeno především pro řešení akutních stavů nebo při selhání jiných způsobů léčby.

Rozeznáváme základní 3 druhy projímadel:
  • Kontaktní laxativa jsou látky, které svým účinkem působí přímo na střevní stěnu a způsobují zvýšení střevní peristaltiky a snižování vstřebávání vody a minerálů ze střeva. Jejich hlavní nevýhodou je, že se téměř vždy jedná o návykové látky, jejichž účinek se s časem snižuje a při nadužívání mohou poškodit nervové zásobení střeva a tím nevratně zničit jeho funkci.
    Z přírodních látek jsou nejznámější Senesové listy (Sennagran), Regulax, Properistol. Mezi syntetické patří velmi propagovaný Guttalax nebo další preparáty (například Fenolax nebo Bisacodyl).
  • Osmotická laxativa na sebe vážou vodu a druhotně stimulují střevní sliznici k další sekreci hlenu, vody a elektrolytů. Jejich efekt je mnohem přirozenější. Účinnou látkou jsou převážně cukry, které nejsou vstřebávány do organizmu, a proto je mohou používat i diabetici. Jejich užívání je ale často spojeno se zvýšenou plynatostí. Tradičním zástupcem je Duphalac respektive Lactulosa. Jedinou jejich kontraindikací je jejich nesnášenlivost.
  • Látky stimulující střevní motilitu – působí přímo na hladkou svalovinu tenkého i tlustého střeva tak, že vyvolávají silné propulzivní peristaltické vlny. Do běžné léčby zácpy však tyto látky nepatří.

Diskuzní fórum

Prostor pro Vaše připomínky, dotazy i názory.

Proktologická Ambulance

inkontinence stolice / zácpa / onemocnění konečníku